„Kde je kolo, tam je cesta,“ říká Jamie Elliot, která i přesto, že skončila na vozíku, hraje stále pickleball
Jamie Elliot chce změnit tvář pickleballu, protože ví, že její úsilí bude nějakou dobu trvat. Do pickleballu se zamilovala v roce 2010 a brzy se začala intenzivně angažovat, když jako hráčka dosáhla úrovně 4.0, zatímco pracovala na šíření informací a na tom, aby se na kurt dostali i ostatní.
Ale pak se její život změnil v březnu 2019, kdy musela podstoupit operaci, kde ji odstranili rakovinný nádor na páteři. Chirurgické komplikace vedly k částečné paralýze jejích nohou a lékaři jí řekli, že pravděpodobně už nikdy nebude chodit.
Navzdory nejistotě Elliot od prvních okamžiků svého zotavení prohlásila jednu věc a to, že bude znovu hrát pickleball. Je skutečně zpět na kurtu, i když v těchto dnech na svém sportovním invalidním vozíku, a nyní chce do sportu přivést co nejvíce adaptivních hráčů.
„Pickleball je ve své podstatě sportem pro každého,“ řekla Elliot. „Musím se přiznat, že jsem nebrala v úvahu sport a to, co je třeba mít, když jsem nepotřebovala invalidní vozík. Jen jsem hrála a dělala všechno. Ale po té operaci jsem si uvědomila, že bych i tak mohla mít budoucnost v pickleballu, i když už nebudu dost silná na nohy.“
„Chtěla jsem se vrátit ke hře, protože jsem věděla, že je to tak důležitá součást mého života, nechtěla jsem prostě přestat. Byla jsem bez toho v depresi a na dně. Vrátilo mě to do zpátky do života. Potřebovala jsem najít nejlepší způsob, jak v životě můžu stále hrát pickleball.“
Neúspěch při operaci ji odvedl od aktivního pickleballu skoro na 2 roky, ale Elliot zůstala u tohoto sportu tím, že se dobrovolně účastnila turnajů a sledovala, jak hrají její přátelé. Po celou dobu intenzivně pracovala na fyzikální terapii, odhodlaná znovu získat schopnost chodit a vrátit se tak k pickleballu.
Po chvíli si uvědomila, že zatímco dělá obrovské kroky v chůzi s asistencí, přetrvávající slabost v jejích nohách ztěžuje hraní pickleballu. Elliot se tedy obrátila k plánu B. Vzpomněla si, že viděla Pam Fontaineovou – americkou bronzovou medailistku z paralympijských her v basketbalu na vozíku – hrát pickleball a rozhodla se, že bude hrát pickleball na invalidním vozíku.
Její moto zní: „Kde je kolo, tam je cesta.“
„Stále se učím, jak nejlépe střílet a jak se pohybovat na invalidním vozíku,“ řekla. „Pádlo si nemůžete opřít na klín, takže ho musíte mezi výstřely držet nahoře, vystřídat ruce, jednou držet pádlo a pak druhou rukou posouvat vozík. Je to hodně pohyblivých částí a musíte to dostat do bohu, kdy budete mít pocit, že to všechno funguje dobře.“
Elliot doufá, že růst pickleballu na všech úrovních přinese více zdrojů a vášní. Plné začlenění adaptivních pickleballových kurtů na turnajích po celé zemi je podle Elliot bude trvat ještě několik let, kvůli logistickým problémům a finanční zátěži.
Ale radost z toho, že je Elliot součástí pickleballu je skutečná a chce zajistit tak přístup pro všechny.
